Vrcholový sloup

Profilovaná patka vrcholového sloupu

Výška bloku kamene samotné patky je 60 cm, horizontální kladení vrstev kamene. Pod patkou je její spodní profilovaná římsa, složená ze dvou bloků, projevujících se vertikální spárou uprostřed čelní (jižní) a protilehlé zadní (severní) strany.

Na patce je neobvykle velké množství kamenných částí, na jedné ze stran jsou dva masivní čepy se šrouby. Pouhou vizuální prohlídkou v tuto chvíli není možné zjistit, jde-li o pouze o neobvykle velké množství kamenných vložek, nebo je-li na tomto místě ornament zčásti tvořen obkladem jádra, poškozovaným a drceným drobnými pohyby sloupu (což při jeho poměrně značném členění ornamentálním dekorem a z něj vyplývající probrání hmoty může vést k většímu praskání kamenných bloků). Původ spojů a spár bude možné jednoznačněji identifikovat po očištění.

Vzhledem k pročlenění patky ornamentálním dekorem na horní hraně zde není vodorovná plochá spára, ale bloky jsou připasovány podle průběhu tohoto ornamentálního dekoru. Vystupující části ornamentu (ohrnuté akanty při horním okraji) jsou na nárožích a uprostřed stran zasazeny samostatně jako kamenné vložky.

Mezi základnou patky sloupu a římsou nad reliéfy není vodorovná spára, ale mírná šikmina vyrovnaná cihelnou vyzdívkou.

Hlavní typy poškození:

Na čelní straně patky je vertikální trhlina přes celou výšku kamene. Stejná je i na protilehlé straně, což může naznačovat, že jde o propojenou trhlinu přes celou masu patky.
Povrch kamene je víceméně souvisle pokryt černým sazovým depozitem,
V místech dešťového stínu (zejména záhyby ornamentů) jsou značné krusty různého původu (specifikace krust viz dílčí průzkumy).
Stejně jako u ostatních částí vrcholového sloupu nejsou vizuálně patrná místa zasažená biologickými depozity.
Spárování je do značné míry zvětralé, uvolněné a vyplavené, zbytky tmelu uvolněné, částečně nefunkční.
Povrchová vrstva je místy navětralá, v některých partiích dokonce s uvolněnou a odlučující se vrchní vrstvou kamene. Koroze kamene však nedosahuje hlubší úrovně.
Ornamenty patky mají řadu kamenných vložek (podrobněji viz výše).

Dřík vrcholového sloupu

Dřík je složen ze tří masivních bloků pískovce (výška jednotlivých bloků měřeno shora: 170 cm, 334 cm, 210 cm), s vertikálním kladením vrstev kamene.

Na čelní straně při levém nároží přibližně ve dvou třetinách výšky je velká kamenná vložka s dělovou koulí, která je památkou na pruské obléhání r. 1758 a poškození Sloupu na tomto místě. Vložka má na rozdíl do ostatního dříku horizontálně ložené vrstvy kamene, je z načervenalého pískovce poněkud odlišného od materiálu Sloupu (jde o maletínský pískovec, ale z jiných vrstev než originální kámen Sloupu). Při detailní prohlídce jsme zjistili, že dělová koule je pouze symbolická – vložka s koulí tvoří jeden kamenný blok. Vložka je kromě tmelu připevněna dvěma železnými čepy se šroubem.

Po sejmutí sousoší Nanebevzetí Panny Marie zavěšeného na čelní straně sloupu bylo zjištěno, že v místech pod sousoším nejsou provedeny kanelury, v těchto místech jsou v kameni pouze rýhy, předkreslující jejich průběh.

V ložných vodorovných spárách jsou v pravidelných intervalech vloženy drobné, patrně původní dřevěné klínky.

Hlavní typy poškození:

Povrch kamene je pod takřka souvislým černým sazovým depozitem.
Od povrchu znečištěného sazovými depozity se výrazně vizuálně odlišují zvětralé partie méně kvalitních vrstev kamene, projevující se markantně světlou barvou. Vzhledem k vertikálnímu kladení vrstev se tato místa jeví při dálkových pohledech jako svislé světlé pruhy.
Tyto méně kvalitní vrstvy kamene s vymytým povrchem jsou v některých případech opraveny novodobými kamennými vložkami, případně tmely (J. Stárek, 1972-75, maletínský pískovec).
Vzhledem k charakteru opracování povrchu dříku s kanelurami bez hlubokých ornamentálních záhybů a bez míst v tzv. dešťovém stínu, kdy tedy dochází k pravidelnému vymývání atmosférickou vodou, se zde prakticky nevyskytují silnější vrstvy krusty na povrchu kamene.
Rovněž nejsou vizuálně patrné biologické depozity.
Místy se vyskytují (zejména na nárožích) původní nebo značně staré vložky, které lze dobře odlišit od vložek z r. 1972 – na rozdíl od nových vložek je jejich povrch přirozeně zestárlý a pokrytý sazovými depozity, některé z nich jsou připevněny drobnými železnými svorkami.
Patrně původní tmel ve spárách je zbarven do červena (tzv. kůrovské vápno – "kůrovina"). Spárování je místy zvětralé, uvolněné a vyplavené. Na řadě míst již bylo opravované.
V místě upevnění sousoší Nanebevzetí Panny Marie se před jeho demontáží jevily náznaky trhlin, u nichž byla obava, že pocházejí od železných kotev. Po sejmutí kovových soch a prvním hrubém očištění kamene v těchto místech se naštěstí ukázalo, že kámen je bez poškození.
Na kameni v okolí kotev kovových soch jsou patrné hnědé skvrny od rzi – kramle a svorky na sloupu jsou zkorodované. V minulosti byly ošetřené suříkem, ovšem koroze se již opět rozšířila.
Povrch kamene v okolí sousoší Nanebevzetí je zabarven měděnkou od vody stékající ze sousoší.
Největší, tedy střední blok, vykazuje na severovýchodní straně vertikální trhlinu, která běží po vrstvách kamene. Tato trhlina vede skoro přes celý blok, vytrácí se asi metr od spodního okraje. Na protilehlé jihozápadní straně je opět trhlina, pouze trochu menší. Je otázkou, nejde-li o jednu trhlinu procházející skrz celý blok.

Hlavice vrcholového sloupu

Hlavice je vytvořena z jednoho bloku kamene – přibližná výška 160 cm, průměr 220 cm. Má horizontální ložení vrstev pískovce.

Na horní ploše hlavice jsou vyryty tři pamětní nápisy:

IOANNES IGNATIVS / ROKITZKI STEIN / METZ MEISTER / BEI / DIESER EHRENSAVL / 1754 //.

RENOWIRT DURCH /CARL MELNITZKY /BILDHAUER / IN OLMITZ / 1834 //

OPRAVIL V. JANOUŠEK / 1926 //

Hlavice je vystavena mimořádnému mechanickému namáhání vzhledem k ukotvení vrcholového nadživotního sousoší Nejsvětější Trojice se sochou archanděla Michaela pod ním. Namáhání je způsobeno jednak velkou hmotností samotného sousoší, jednak vlivem náročných atmosférických podmínek na vrcholu ve výšce přes 30 metrů nad plochou náměstí. V případě větrných poryvů, v této výšce daleko výraznějších než při zemi, jsou tlaky namáhající konstrukci a přenášené na hlavici značné a způsobují poškozování kamene.

Ve hmotě hlavice je uchycena řada železných kotev vnitřní konstrukce kovových soch. Jejich umístění bylo po demontáži vrcholových soch zaměřeno a zobrazeno na nákresu (viz příloha).

Hlavice byla podrobena radarovému zkoumání, zjišťujícímu uložení vnitřních kovových konstrukcí. Zpráva z tohoto průzkumu je samostatným elaborátem (viz příloha). Nejdůležitějším výsledkem z hlediska hlavice je fakt, že hlavní kovový trn vrcholového sousoší prochází celou hlavicí a propojuje ji s dříkem do hloubky nejméně 40 cm.

Při průzkumových a zaměřovacích pracech, při kterých bylo nutné se delší dobu pohybovat rovněž na ploše hlavice, jsme zjistili soustavné drobné pohyby (výkyvy) Sloupu, někdy i bez zjevné příčiny (bezvětří, žádný průjezd auta v okolí Sloupu). Je zřejmé, že konstrukce Sloupu je pružná a je schopná vyrovnávat drobnější otřesy podloží bez poškození, což je nepochybně velmi pozitivní prvek. Proto jsou statické poměry celého Sloupu dobré, bez statických trhlin a dalších podobných poškození.

Je pravděpodobné, že k pružnosti celé konstrukce přispívají i dřevěné klínky, zjištěné na ložných spárách dříku Sloupu (viz výše v části o dříku).

Hlavní typy poškození hlavice:

Vzhledem ke kotvení vrcholového sousoší železnými armaturami je hlavice mimořádně namáhaná, jsou patrné vertikální i horizontální praskliny.
Přes viditelné trhliny na horní ploše hlavice byly umístěny sádrové terčíky jako pomocná metoda zjištění stavu, resp. pohybu trhlin. Ve velmi krátké době (již do druhého dne po osazení) byla část terčíků prasklá, což ukazuje na soustavné pohyby Sloupu.
Hlavní horizontální trhlina je velmi pravidelná (vypadá takřka jako spára),– jde téměř přes celou plochu bloku po vrstvách kamene, vytrácí se pouze na jihozápadní straně. Jde i přes voluty, jejichž spodní části se v souvislosti s tím uvolnily a musely být již v minulosti přilepeny. Tato trhlina byla již v dosti dávné minulosti svázána železnými vertikálními svorkami, které jsou velmi masivní (průřez cca 30 x 12 mm). Tyto svorky jsou přetmelené, po sondážním odhalení se ukázalo, že byly ošetřeny suříkem a že jsou zasaženy jen povrchovou korozí.
Vertikální trhlina na čelní jižní straně za sochou sv. Michala, která probíhá výškou bloku od horizontální trhliny po horní plochu, byla již v minulosti svázána v horní ploše dvěma masivními železnými kramlemi. V místě jejich uchycení však kámen opět praskl, takže kramle de facto již neplní svoji funkci. (Jde o jednu ze dvou nejvážnějších trhlin – viz nákres).
Vertikální trhlina na levé (západní) straně jde shora až po vodorovnou trhlinu, vlevo od ní je na horní ploše patrná menší, pouze povrchová trhlina (z boku je patrná její hloubka maximálně asi 10 cm), která se vytrácí a podle našeho názoru neohrožuje statické poměry hlavice.
Trhlina na pravé (východní) straně hlavice je nejrozsáhlejší, jde přes celý blok kamene až k vertikální trhlině. V minulosti již byla tmelená cementovým tmelem, na horní ploše navíc byla uzavřena při okraji bloku kamennou vložkou. Tato trhlina je dnes otevřená, tmel i vložka jsou prasklé. (Jde o druhou z nejvážnějších trhlin – viz nákres.)
Povrch kamene je prakticky souvisle pokryt černým sazovým depozitem,
V místech dešťového stínu (zejména záhyby ornamentů) jsou značné krusty různého původu, jsou zde rovněž lokálně patrné zbytky bílých nátěrů, které jsou degradované, jsou do značné míry součástí krust a přispívají k nepropustnosti krusty.
Stejně jako u ostatních částí vrcholového sloupu nejsou vizuálně patrná místa zasažená biologickými depozity.
Spárování je do značné míry zvětralé, uvolněné a vyplavené, zbytky tmelu uvolněné, částečně nefunkční.
Povrchová vrstva je místy navětralá, v některých partiích dokonce s uvolněnou a odlučující se vrchní vrstvou kamene. Koroze kamene však nedosahuje hlubší úrovně. Místa poškozená korozí kamene byla již v minulosti vyspravována, tmely však jsou již degradované, uvolněné a odpadávají. Jsou patrné i menší starší kamenné vložky. (To vše se týká vertikálních ploch, horní plocha hlavice je z hlediska koroze v poměrně dobrém stavu.)
Řada drobných detailů ornamentální výzdoby je ulámaná nebo zvětralá, voluty jsou místy popraskané.
Povrch kamene je místy značně zabarven měděnkou od vody stékající z vrcholového sousoší i hnědými skvrnami od rzi – železný spojovací a kotvící materiál vrcholového sousoší je zkorodovaný. (V minulosti byl ošetřený suříkem.)
Po uvolnění jednoho z krycích plechů na základně vrcholového kovového sousoší se ukázalo, že uvnitř sousoší kryje hlavní nosnou konstrukci sousoší velká vrstva ("homole") betonu. Po sejmutí vrcholového sousoší byla tato "homole" odstraněna.