Kaple čestného sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci.

Simona Vlčková

Restaurátorský průzkum čestného sloupu Nejsvětější Trojice a plánované restaurování tohoto monumentu k němu obrátily pozornost odborné i laické veřejnosti.

To, že v interiéru sloupu se nachází kaple, je věc sice málo zmiňovaná, ale známá. Jde o víceméně unikátní prvek, neboť u morových sloupů toto řešení zdaleka není obvyklé. Ale vzhledem k významu, který sloup v kontextu celé střední Evropy má, lze výjimečnost ve více směrech předpokládat.

Zajímavé ovšem je, že ačkoliv ikonografii i umělecké výzdobě sloupu byla vždy věnována ze strany odborníků mimořádná pozornost, zůstává právě kaple jaksi stranou. Jedním důvodem je snad to, že jde o nevyužívaný prostor, který je prakticky stále uzavřený a nepřístupný a získat klíče není nijak snadné.

Kaple ovšem není prázdným nezajímavým prostorem. Její výzdoba je sice střídmá a nedosahuje bohatosti exteriéru, ale rozhodně si nezaslouží nezájem, kterému je vystavena. Otevřme tedy málo používaný vchod a nahlédněme dovnitř.

Vchod do kaple s půlkruhově zaklenutým portálkem je zakryt hustou, bohatě kovanou mříží, zasazenou asi 60 cm dovnitř za průčelí. Na mříži se v pravidelném dekoru střídají motivy mušlí, akantů a vejcovce. Do kaple samotné vejdeme úzkou chodbou, dlouhou od mříže 160 cm. Celková síla stěn kaple (měřeno v úrovni podlahy) je tedy v těchto místech 220 cm.

Kaple je kruhová se šesti symetricky rozloženými otvory, které tvoří pět hlubokých, půlkruhově zaklenutých oken a šestý širší otvor vchodu. Velikost kaple odpovídá masivnosti stěn kubusu - její vnitřní průměr je u podlahy pouze 237 cm. Hloubka okenních výklenků (měřeno k rámu zasklení) je 157 cm, směrem do kaple jsou výklenky na koncích zešikmeny. Stěny mezi okny i dveřmi jsou vyplněny plochými pilastry s kanelovanými dříky, jemně profilovanými patkami a hlavicemi. Mezi pilastry nad okny a dveřmi jsou obdélné, v horních rozích konkávně skosené a na celé spodní straně konkávně vybrané plochy (obíhající tak záklenky oken a vchodu), které jsou vyplněny šesti reliéfy, zahloubenými do plochy kamene.

Pilastry nesou masivní profilovanou mezipatrovou římsu, pročleněnou vlysem s páskovým a mřížkovým ornamentem zdobeným akanty a nad pilastry s vázovitými útvary se střapečky. Nad římsou se klene kopule, přerušená mohutnou lucernou se šesti kruhovými okny s masivními, výrazně profilovanými šambránami. Ve vrchlíku klenby je velká rozeta skládaná z akantů, z jejíhož středu visí zbytek lana osvětlení.

Podlaha má dekor, v němž se šesticípé hvězdy vyřezané vždy z jednoho kusu světlého pískovce střídají se šestiúhelníky z tmavé břidlice.

V čele kaple, přímo proti dveřím, je do okenní niky zasazen obdélný svatostánek ukončený nahoře drobnou římsou. Svatostánek má dvoukřídlá, patrně nepůvodní kovová dvířka, kde na hladké ploše je prostý reliéf vinných úponků s listy a plody. Pod svatostánkem vybíhá ze stěny kamenná profilovaná římsa, segmentově vybraná a opisující tak kruhovou půdorysnou linii kaple. Tato římsa, hluboká 34 cm a široká 164 cm, byla patrně obětním stolem, respektive jeho součástí. Po obou stranách této římsy, zasahující svými okraji k okrajům okenních nik po stranách svatostánku, jsou v ploše parapetu těchto nik patrné v kameni zářezy asi 10 cm dlouhé a 1,5 cm široké, nyní zatmelené, což je patrně pozůstatek po ukotvení dnes již zmizelého oltáře. Na pilastrech po stranách svatostánku jsou ve stěně zasazena kovová oka, v jednom z nich je ještě ulomený zbytek litinové konzolky, patrně náležející nějakému svícnu.

Stěny celé kaple i klenba jsou vyskládány z kamenných bloků, které nejsou pouhým obkladem, ale jde o masivní kvádry s úctyhodnými rozměry - hloubka některých z nich je kolem jednoho metru, jak lze změřit na nárožích výklenků. To nasvědčuje tomu, že masiv celého sloupu nemá zděné jádro s kamenným obkladem, jak se někdy soudí, ale že je vyskládán z pískovcových kvádrů.

Přesnost sesazení kamenů a dokonalá návaznost profilace výzdoby přesvědčují o tom, že povrchová úprava kamene byla prováděna teprve na místě po ukončení hrubé stavby. Rovněž reliéfy, nejdůležitější část výzdoby kaple, nejsou do stěn vsazovány, ale jsou vytesány přímo do kvádrů stěn, přičemž profilace reliéfu a jeho linie pokračují i ve tmelu ve spárách, což by se zřejmě při sesazování již hotového reliéfu nepodařilo docílit.

Materiálem je světle žlutavý, jemnozrnný pískovec. Vzhledem k tomu, že je chráněn před nepříznivými vlivy prostředí, je ve velmi dobrém stavu. Pouze ve spodní části kaple mají některé kvádry, vytesané z méně kvalitního kamene, degradovaný povrch, který vyžaduje zpevnění a vytmelení. Rovněž reliéfní výzdoba kaple nenese známky poškození ani druhotných zásahů.

Stěny kaple byly barevně pojednány - na dostupných místech jsou pozorovatelné zbytky patrně vápenného nátěru lomeně bílé barvy a na zešikmených okrajích okenních nik zbytky barvy odstínu světlého okru. Jak uvádí ve své archivní studii Martin Elbel [1], byly nátěry odstraněny v rámci oprav kaple v r. 1948. Na stěnách zůstaly zachovány jen zbytky na několika málo místech v drobných nerovnostech kamene. Dnes jsou tedy stěny bez nátěru, jen v přírodním kameni. Při opravách v r. 1948 byla dále opravena dlažba kaple (jak je zřejmé, poškozená místa pískovce byla vytmelena cementovou směsí). V záznamu o nutnosti oprav kaple z této doby je rovněž zmíněna potřeba výměny rozbité oltářní desky, zasklení oken, ve vyúčtování ze dne 4. prosince 1948 jsou zmíněna nová kovová osvětlovací tělesa a zhotovení nového oltáříku. Bylo-li to vše provedeno, není jasné, neboť v závěrečném protokolu z 18. července 1949 není o sumě za opravy ani o provedené práci zmínka. Je možné, že vzhledem k politickým změnám po únoru 1948 již na vnitřní zařízení kaple nebyly nakonec uvolněny finance. V každém případě v současné době žádné vnitřní zařízení v kapli není.

Všechny reliéfy i ornamenty vlysu na římse jsou pokovené. Zdá se, že nebylo použito pravé zlacení (jisté je, že nejde o plátkové zlato), ale jde patrně spíše o bronzování. (Definitivní slovo zde musí říci chemická analýza). Pokovení bylo v r. 1948 očištěno, je ovšem dnes již ve špatném stavu - zčásti ztmavlé a pokryté měděnkou a nečistotami, zčásti zpráškovatěné a opadané.

Leitmotivem všech reliéfů je téma oběti. Pro větší názornost je figurální výjev vždy v dolní části opatřen nápisem, odkazujícím na patřičný biblický citát.

Přímo nad vchodem je oběť Noemova, který po skončení potopy postavil oltář a obětoval na něm Hospodinovi zvířata a ptactvo. (Bible, Gen. VIII. XX. )

Vlevo a vpravo od vchodu jsou dva spolu související výjevy z oběti Abrahamovy, který se na výjevu vlevo chystá obětovat svého syna Izáka a je přitom zadržen andělem, a pak na pravém výjevu obětuje místo něj berana, kterého našel v blízkém křoví.  (Bible, Gen. XXII. II. a XIII.)

Na dalších dvou reliéfech je zobrazena oběť dvou bratří - Kaina a Ábela. Zatímco Ábelova obětina, zobrazená v levém výjevu, je Hospodinem přijata, v pravém výjevu vidíme zdrceného Kaina, jehož oběť Hospodin nepřijal. (Bible, Gen. IV. III.-IV.)

Těchto pět starozákonních výjevů má své vyvrcholení v reliéfu přímo proti vstupu, tedy nad oltářem, kde je zobrazena nejvyšší oběť - novozákonní oběť Krista, který se obětoval pro spásu lidstva. Ikonograficky složitější reliéf v sobě kombinuje tři výjevy.

Vlevo klečí pod křížem Simeon, který jako první člověk uctil narozeného Krista jako Spasitele. Pod jeho nohama jsou rozbité okovy, jako symbol spásy. K tomuto výjevu se vztahuje biblický odkaz na pásce, vinoucí se na spodním okraji výjevu - LV. II. XXV.

V centru je Kristus na kříži. Biblický odkaz na pásce pod výjevem - IOHA. XIX. IX - je poněkud nejasný, neboť jmenovaný citát v bibli popisuje Krista před Pilátem, zatímco ukřižování samotné je popisováno v téže kapitole 19, ale až od verše 18.

Vpravo pod křížem vidíme anděla s deskami Desatera (spojovacího článku Starého a Nového zákona), které otírá houbou a pohlíží přitom na Simeona. Nápis pod tímto výjevem - GEN. XX. I. je patrně chybný, neboť desatero sice v bibli začíná v kapitole 20. verš 1, ale nikoliv v Genezi, ale v Exodu.

Otázkou zůstává, kdy vznikla výzdoba kaple s jejími ikonograficky i umělecky pozoruhodnými reliéfy, a kdo je jejím autorem. Je zajímavé, že tyto reliéfy, snad pro jejich umístění v kapli, která je většinou uzavřená a tedy v podstatě nepřístupná, zůstaly dosud vlastně nepovšimnuty. Ani po dobu výstavby sloupu, ani v dalších staletích při opravách, ani při uměleckohistorickém zkoumání sloupu se o nich téměř vůbec nemluví. Odpověď na otázku po jejich autorství tedy není lehká, neboť se nemůžeme opřít ani o známé prameny, ani o literaturu.

Víme, že autory sochařské výzdoby celého sloupu jsou v podstatě dva olomoučtí sochaři - v první etapě za Renderova života Filip Sattler (1695 - 1738) , a od roku 1745 Ondřej Zahner (1709 - 1752), jehož podíl prací je značně větší. Je vysoce pravděpodobné, že jeden z těchto umělců je i autorem vnitřní výzdoby kaple. Při srovnání formálních znaků tvorby obou autorů s dotyčnými reliéfy dojdeme k názoru, že nepochybně bližší jsou stylu Filipa Sattlera. Najdeme však aspoň nepřímé potvrzení pro názor o jeho autorství i v pramenech či literatuře ?

Podle literatury, citované ve studii Martina Elbela, vystavěl Václav Render za svého života (+1733) sloup do výše prvního patra, a to i s vnitřní kaplí a kamenným pláštěm jádra s pilastry a římsami. (Tento údaj, uvádějící kamenný obklad jádra, je zřejmě nepřesný - viz výše). Je tedy jasné, že celá architektura kaple spadá do tohoto prvního období výstavby celého čestného sloupu.

Ale jak je tomu s reliéfy v kapli ? Podívejme se na technickou stránku celé věci. Jak již bylo řečeno, reliéfy nejsou do stěn zasazeny, ale jde o zahloubené reliéfy, vysekané přímo do kvádrů stěn. Teoreticky je možné, že při výstavbě a závěrečné úpravě zůstaly obdélné plochy nad okny mezi pilastry prázdné pro budoucí výzdobu. To ale považuji za málo pravděpodobné, neboť koncepci celého díla měl Václav Render přesně ujasněnou a reliéfy apoštolů na vnější straně sloupu byly tesány zároveň s jeho výstavbou. Logický se mi tedy zdá předpoklad, že i vnitřní reliéfy byly tesány v přímé návaznosti na výzdobu stěn pilastry a římsami tak, aby práce v tomto prostoru byly ukončeny v jedné etapě výstavby sloupu.

V literatuře se můžeme dočíst, že Render svou závětí odkázal celý svůj majetek na dokončení započaté stavby, a že určil 2 000 zlatých na výzdobu kaple. To je částka dost velká na to, aby se jednalo pouze o mobiliář do tak malého prostoru. Neznamená snad ona "výzdoba kaple" dotyčné reliéfy ? Jistě to nevíme. Mohlo se však jednat o zařízení včetně nákladných parament a liturgického náčiní z drahých kovů. Také mohlo jít o peníze na závěrečné zlacení reliéfů, které bylo značně nákladné - například v r. 1751 dostal Šimon Forstner honorář 4 922 zlatých za sousoší Nanebevzetí Panny Marie, z čehož celých 2 100 zlatých bylo určeno na jeho pozlacení.

 Běžně se také v literatuře uvádí, že za Renderova života bylo Filipem Sattlerem vytvořeno pouze šest reliéfů apoštolů. Avšak jak již bylo řečeno, všeobecně se na existenci reliéfů v kapli zapomíná, takže to nelze považovat za určující.

Nejdůležitějším nepřímým údajem však je to, že ve smlouvě na zhotovení sochařských prací mezi magistrátem a Ondřejem Zahnerem ze září 1745, kde je Zahnerova zakázka velmi podrobně popsána včetně honorářů za jednotlivé sochy, žádné reliéfy pro kapli jmenovány nejsou. Lze tedy pokládat za nanejvýš pravděpodobné, že v té době již byly provedeny.

Všechny výše jmenované nepřímé indicie se zdají potvrzovat domněnku, že reliéfní výzdobu kaple můžeme připsat opravdu Filipu Sattlerovi a rozšířit tak jeho autorský podíl na výzdobě trojičního sloupu.

Lze předpokládat, že za předlohu reliéfů sloužily, jak bylo časté, grafické listy. To však bude, stejně jako celková důkladná analýza výzdoby, předmětem dalšího studia.

[1] Elbel, Martin: Čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci. Prameny, literatura, ikonografie. Olomouc 1997, s. 52.