Otec Bůh
	Autor	Ondřej Zahner
	v kovu provedl	Šimon Forstner
	Datováno	1747
	Rozměry	výška 230 cm, šířka 150 cm, váha 95 kg
	Umístění	pravá část skupiny Nejsvětější Trojice
	Popis sochy	Otec Bůh sedí na velkém oblaku. Levou nohu má pokrčenou pod sebe a pravou volně vystrčenou do prostoru. V pravé ruce svírá královské žezlo a opírá se s ní o zeměkouli. Levou ruku má vzpaženou, jako by žehnal, či ukazoval cestu. Hlava skloněná k levému rameni s vlasy a vousy rozevlátými stejně tak jako roucho do kterého je celý zahalen. Spolu s Ježíšem Kristem shlíží stejným směrem, doleva dolů.
	Technologie výroby	socha je vytepána z měděného plechu síly až 2,7 mm. Síla plechu je v ploše různá s ohledem na míru protepání při výrobě (foto 9A, 9B)) Jednotlivé, vytepané měděné díly jsou k sobě spasovány a spájeny na tvrdo mosaznou pájkou. Před spájením byly spoje sdrátovány měděným drátem, aby se spoj v průběhu letování neotevřel. Po zaletování, bylz venkovní strany spoj přebroušen a z vnitřní strany byly ponechány ve spoji zaletované dráty. Postavy jsou sestaveny do celků tak, že k trupům jsou montovány šroubovým spojem hlavy, ruce, nohy a vyčnívající části drapérie.  U Otce Boha je demontovatelná hlava, obě ruce, žezlo, pravá noha (foto 9E,9F) a tři díly obláčků. Ostatní části jsou sletovány do jednoho celku. Povrchová úprava mědi byla provedena pozlacením v ohni.
	Pláštová konstrukce	oproti postavě Ježíše Krista má kromě vzpěry v upažené ruce ještě dvě další, malé výztuhy v prsou a pase. Obdobně tak jako u Krista, přestože se jedná o druhou největší sochu sousoší, její plášťová konstrukce je velmi malá.
	Kotevní prvky	postava sedí na spodním oblaku a má jeden kotvící nosník, který se v horní části rozdvojuje. K tomuto nosníku je socha přichycena kotvícími šrouby ze předu i ze zadu. Nosník je vyvázán bočním vazníkem s hlavním nosníkem vrcholového sousoší (foto D7).

 

	Stav před restaurováním, rozsah poškození
	měděný plášť	záplata na spoji levé ruky, popraskané žezlo se sváry, tři záplaty na zádech, záplata vpředu dole na rouchu, průstřel na lemu pláště, potrhaná a zeslabená spodní strana roucha v napojení na oblak (foto 9C,9D), část obláčků na spoji postavy s oblakem je šroubovaná z venkovní strany.
	konstrukce	nosník postavy, zalitý do hlavice sloupu olovem, je lehce zkorodovaný úměrně stáří. Poslední protikorozní nátěry jsou z roku 1926. Spojovací materiál byl železný silně zkorodovaný. Po statické stránce nosník vyhovuje.
	zlacený povrch	obecně lze konstatovat, že na horních nejvíce exponovaných místechje povrch, bez dochovaného zlacení, pokryt šedozelenou světlou patinou s tmavými flíčky v přechodu do povrchu s dochovaným zlacením. Na svislých plochách je pohledově zlacení nejvíce viditelné, pod slabou vrstvou krusty, ale jeho povrch je značně poškozen. Podhledová místa jsou překryta souvislou vrstvou krusty a nánosů, místně až několik milimetrů silnou. Pod těmito krustami předpokládáme dochované původní zlacení. Jednotlivé typy povrchu jsme rozdělili, pojmenovali a zakreslili jejich výskyt do nákresků.
	Rozdělení typů povrchu měděného pláště a procentuelní podíl výskytu	a. nezlacený povrch mědi (foto 7A). 0% b. světle zelená, souvislá patina s ostrůvky černých krust 7% c. světle zelená patina v kombinaci se zlacením. 11% d. světle zelená patina v kombinaci se zlacením, pokrytá slabým potahem krust. 6% e. převažující tmavá krusta, latentní zlacení a patina 26% f. okrové nátěry na krustě 12% g. převažující zlacení, pokryté slabým potahem krust, lokální výskyt drobných defektů 28% h. převažující zlacení s ostrůvky zelené patiny 10%