Průběh demontáže kovových plastik sloupu Nejsvětější Trojice

Demontáž kovových plastik sloupu proběhla v Olomouci ve dnech 29. června až 30.července 1999, na základě závazného stanoviska, v následujícím pořadí:

Sousoší Nanebevzetí

Jako první byly demontovány tzv. „stínovací plechy“ kolem postavy Panny Marie. Tím se nám otevřel přístup ke kotvícím prvkům. Po demontáži svatozáře a hlavy (foto 1C,1D) byla postava P.M. vyvázána otvorem v krku za nosnou konstrukci ( foto 1A,1B), uvolněna z kotvících prvků a spuštěna dolů z lešení, horolezeckou technikou. U obou bočních andělů skupiny Nanebevzetí byla nejprve demontována přístupová místa ke kotvícím prvkům, na zádech andělů, poté křídla a u pravého anděla levá ruka. Andělé byly vyvázáni kolem těla, za vnitřní konstrukci a spuštěni dolů jako Marie (foto 2,3).

Vrcholová skupina soch Nejsvětější Trojice –

Nejprve byl otevřen přístupový otvor do sousoší a vyňat měděný válec (schránka na dokumenty), za přítomnosti zástupců města Olomouce a pracovníků památkové péče. Schránka byla bohužel prázdná, přestože měla obsahovat pouze kopie původních dokumentů.

Jako první byl demontován Archanděl Michael, jehož konstrukce byla nejvíce poškozena korozí. Po otevření sochy byl vnitřní prostor vyčištěn od ptačích nánosů a odkryta vnitřní konstrukce spodní části sochy. Dále byla demontována křídla, hlava, ruce, štít, meč a levá noha.  Vyvázán byl otvorem v krku za vnitřní konstrukci, odpojen od kotevních prvků a spuštěn horolezeckou technikou. Podezření z průzkumu se potvrdilo, spodní, vnitřní část konstrukce byla silně zkorodovaná a socha visela za háky v prsou postavy.

Poté byl demontován andělíček ze zadní strany Trojice, spolu se spojovacími obláčky. Tím se nám více otevřel přístup do vrcholového sousoší. Andělíček i s obláčky byl rovněž spuštěn horolezeckou technikou.

U vrcholové Trojice bylo započato s demontáží Ducha svatého a vrcholového slunce, které se vlastně skládá z jednoho velkého a dvou malých sluncí. Po demontáži sluncí a krycích plechů se odhalilo jedno z nejvíce korozí napadených míst konstrukce – spoj spodních vzpěr příčného břevna s hlavním nosníkem (viz fotodokumentace). Zároveň jsme se seznámili s technickým řešením hlavního nosníku, které po statické stránce bylo dokonalé, ale z korozního hlediska bylo příčinou destrukce. Dalším krokem bylo zjistit, jaký je vlastně počet samostatně demontovatelných částí, jejich vnitřní konstrukce, vzájemná provázanost a pořadí možné demontáže. Z  průzkumu vyplynuly tyto celky – Ježíš Kristus, kříž, Pán Bůh, zeměkoule a spodní velký oblak. V textu i ve fotodokumentaci zmiňované postavy Ježíše Krista i Pána Boha zahrnují i drapérii a části oblaků spojených s postavami, letováním na tvrdo, do jednoho celku. Postava Ježíše stojí například až na hlavici sloupu, zatímco Pán Bůh „sedí“ na velkém oblaku. Vzhledem k tvarové složitosti a nepřístupnosti vnitřků soch, byly některé kotevní prvky řešeny tzv. „na dosah ruky, či nástroje“, což samozřejmě lze při montáži, kdy je spojovací materiál nový, ale už ne při demontáži, kdy je zarostlý korozí. Proto musela být větší část šroubů odsekána, nebo odbroušena. Zdánlivě neřešitelná se zdála otázka demontáže kříže a to nejenom pro potřebu vysunout kříž tři metry mimo lešení nahoru. Zjednodušeně řečeno bez demontáže měděného obkladu nešlo rozpojit vnitřní konstrukci a bez vysunutí kříže z postavy Ježíše Krista nešel demontovat měděný obklad kříže. Proto byly pásoviny konstrukce uříznuty s odstupem nad hlavicí sloupu tak, aby mohl být nově řešen jejich spoj (foto D8). Kříž byl jako poslední spuštěn dolů horolezeckou technikou. Ostatní části, tedy obě postavy, zeměkoule a spodní oblak již nebylo možné, vzhledem k jejich rozměrům a nutnosti vytáhnout je nahoru z nosníků, sejmout jinak než jeřábem. Na vrcholu lešení bylo vystavěno zesílené břevno, na které byly obě postavy vyvázány (foto D1) a po uvolnění kotevních prvků „cvičně“ vyzdviženy a zase usazeny zpět na nosníky a přichyceny. U postavy Pána Boha šlo vyzvednutí bez problémů, přestože konstrukce byla řešena obdobně jako u Ježíše Krista. U toho jsme zjistili, že oba nosníky jsou rozporkou roztaženy v prsou tak, že nejdou vysunout. Rozporka musela být demontována a nosníky staženy k sobě tak, až šla socha „vytáhnout“. Následně byly rozebrány tři patra podlážek lešení, aby mohly být sochy ze vzniklé „klece“ vytaženy nahoru a spuštěny dolů jeřábem. Sejmutí soch proběhlo dne 30.7.1999 za účasti zástupců památkové péče a města Olomouce (foto D2,D3).

*

Nakonec byly odsekány betonové patky nosníků Trojice (foto D8). Objevily se další kotevní prvky u paty kříže, o nichž jsme nevěděli a o jejichž účelu se můžeme zatím pouze dohadovat (foto D12). Demontovány byly také zkorodované pásoviny z hlavního nosníku (foto D9,D10,D11), aby mohlo být posouzeno jeho korozní napadení. Pásoviny byly uříznuty 20 cm nad hlavicí sloupu (foto D12), pro možné technické řešení jejich napojení na nové výztuhy. Demontovány byly také boční vazníky nosníků postav (foto D13). Všechny demontované části konstrukčních prvků byly, stejně tak jako sochy převezeny do Prahy. V kapli sloupu zůstaly pouze tři velké pásoviny z hlavního nosníku, o kterých se předpokládá, že nebudou osazeny zpět na sloup a u nichž bude třeba, rozhodnout o jejich dalším osudu. Čtvrtou páskovinu jsme odvezli do Prahy a byly z ní odebrány vzorky pro rozbory, trhací a vrubové zkoušky.

            Průběh demontáže kovových plastik je zachycen ve stavebním deníku, kde jsou podchyceny i konzultace s pracovníky památkové péče.