První závěry po demontáži soch :

• pochybnost o původnosti většiny spojovacího materiálu
• pochybnost o tom, že sochy (alespoň některé) nebyly nikdy sejmuty
• pochybnost o původnosti vnitřních konstrukcí některých soch
• kotevní prvky jsou v kameni zalité olovem a kromě hlavního nosníku jsou v relativně dobrém stavu
• k vytěsnění spár, jak mezi kovovými díly, tak i mezi kovem a kamenem byl použit asfalt
• překvapivě velká „tuhost“ měděných tepaných dílů, daná jednak zpracováním (tepáním), ale i tvarovou pevností
• sochy jsou kotveny za měděný plášť, kotvící šrouby neprocházejí vnitřní konstrukcí
• překvapivě nebyla nalezena žádná signatura, kromě cedulky na zeměkouli z roku 1926
• zarážející skutečností je, že takto dominantní sloup s kovovým zlaceným vrcholem nemá žádnou ochranu proti bleskům (hromosvod)

Doložená fotodokumentace je pouze výběrem ze 400 již vylepených a popsaných fotografií, které jsou jako pracovní dokumentace a jsou k dispozici u restaurátorů.

Záverecné shrnutí poznatku, vyplývajících ze všech výše uvedených materiálu :

1. Demontáž kovových plastik se prokázala jako zcela opodstatnená.
2. Poškození medeného plášte je vetšího rozsahu, než se jevilo pred demontáží. Týká se to predevším spojovacích okraju medených dílu vrcholové Trojice kde, jak se ukázalo, je tuhost a vzájemná provázanost medených dílu soucástí statického zajištení celé skupiny.
3. Sochy byly Šimonem Forstnerem zrejme vyrobeny bez jakýchkoliv vnitrních železných konstrukcí. "Vytažením a upevnením" Trojice na sloup byl poveren zámecnický mistr Vavrinec Weninger až 13.ledna 1753, v dobe kdy už byly obe skupiny medených soch dávno hotovy. Suma 500 zlatých, za kterou tuto práci provedl, je príliš vysoká na to, aby zahrnovala pouze montáž soch. Predpokládáme tudíž, že Vavrinec Weninger je nejenom autorem a výrobcem kotvících prvku soch, ale že do nich zrejme vložil i posilující výztuže medeného plášte. Koroze techto výztuh byla urychlena makroclánkem železo-med. Jejich stav vedl pres prubežné opravy až k cástecnému nahrazení novými pláštovými konstrukcemi, pravdepodobne v roce 1926, podobne tomu bylo i u vetšiny (cca 95%) spojovacího materiálu (stoupání závitu je bud witvorth, nebo metrické, viz foto 4G).
4. Pláštové konstrukce nejsou puvodní, pouze nekteré výztuhy. Byl prokázán jiný (novodobý) materiál použitý na výrobu pláštových konstrukcí (viz identifikace puvodních materiálu), a kotevní prvky nejsou s temito konstrukcemi propojeny. Sochy jsou kotveny pouze za medený plášt a konstrukce plní funkci výztužnou.
5. Sochy ze skupiny Nanebevzetí byly minimálne jednou demontovány. Z vrcholové skupiny byl urcite demontován Archandel Michael a ostatní sochy byly otevreny.
6. Zlacení medeného plášte v ohni je, na dobu své expozice, neuveritelne zachovalé, pres veškeré defekty uvedené ve zprávách. Pri opravách popraskaných spoju medeného plášte nemuže být použita puvodní technologie - letování na tvrdo - s ohledem na poškození puvodního zlacení. V prubehu restaurování se ocištení puvodního zlacení jeví jako pomerne složitá problematika, vyžadující metodické pokyny ze strany památkáru.
7. Konstrukcní rešení kotvících prvku vrcholové skupiny je na svou dobu ze statického hlediska vynikající. Priložené pásoviny k jádru hlavního nosníku eliminovaly kmitání nosníku pri jeho jednorázovém zatížení, napr. pri poryvu vetru. Konstrukcní rešení vrcholového slunce, které nezabranuje zatékání vody do sousoší, se stalo prícinou koroze hlavního nosníku s priloženými pásovinami. Korozní produkty roztrhaly obruce svazující pásoviny s jádrem nosníku a porušily stabilitu a pevnost celé konstrukce vrcholového sousoší. Pri rešení tohoto problému bude nutné sladit požadavky a návrhy všech zainteresovaných, to jest statiku, technologu, památkáru a restaurátoru.