Malý andělíček
	Autor	Ondřej Zahner
	v kovu provedl	Šimon Forstner
	Datováno	1747
	Rozměry	výška 130m, šířka 160 cm, váha 30 kg (včetně konstrukce)
	Umístění	zadní, spodní hrana hlavice sloupu, skupina Nejsvětější Trojice
	Popis sochy	andělíček sedí na obláčku, opírá se o lokt pravé ruky, zhlíží dolů a levou ruku má zdviženou nad hlavu
	Technologie výroby	socha je vytepána z měděného plechu síly 1,7 mm. Síla plechu je v ploše různá s ohledem na míru protepání, či zatažení při výrobě. Jednotlivé, vytepané měděné díly jsou k sobě spasovány a spájeny natvrdo mosaznou pájkou. Před spájením byly spoje sdrátovány měděným drátem, aby se spoj v průběhu letování neotevřel. Po zaletování, byl z venkovní strany spoj přebroušen a z vnitřní strany byly ponechány ve spoji zaletované dráty. Postavy jsou sestaveny do celků tak, že k trupům jsou montovány šroubovým spojem hlavy, ruce, nohy a vyčnívající části drapérie. U andělíčka je demontovatelná hlava, křídla, levá ruka, obláček pod nohami a pravá noha. Ostatní části jsou sletovány do jednoho celku (foto 5A). Povrchová úprava mědi byla provedena pozlacením v ohni.
	Pláštová konstrukce	jako vnitřní plášťová konstrukce jsou napříč vmontovány dvě pásoviny (zřejmě původní) napříč v oblasti prsou a nohou. Na zádech má z venkovní strany páskovinu pro přichycení konců křídel, která jsou šroubovaná měděnými šrouby do zad (foto 5B)
	Kotevní prvky	andělíček má svůj vlastní nosník zalitý do hlavice sloupu olovem. K němu je přichycen dvěma šroubovanými klemami. Sešroubován byl po obou stranách s obláčky spojujícími ho na jedné straně s postavou Ježíše Krista a na straně druhé s velkým oblakem

 

	Stav před restaurováním, rozsah poškození
	měděný plášť	trhlina na pupíku v ploše, zepředu dole dvě záplaty (foto 5C), na zádech je prasklina spoje od krku až do okraje zad (foto 5D), přes tuto prasklinu jsou tři záplaty, jedna záplata na přechodu do oblak.
	konstrukce	výztuha křídel je značně zkorodovaná a na pravé straně byl odkorodován šroub, takže křídlo při větru „mávalo“. Vnitřní pásoviny jsou také zkorodované a zdají se být původní. Po statické stránce je kotvení v pořádku. Spojovací materiál je železný a zkorodovaný.
	zlacený povrch	obecně lze konstatovat, že na horních nejvíce exponovaných místech je povrch, bez dochovaného zlacení, pokryt šedozelenou světlou patinou s tmavými flíčky v přechodu do povrchu s dochovaným zlacením. Na svislých plochách je pohledově zlacení nejvíce viditelné, pod slabou vrstvou krusty, ale jeho povrch je značně poškozen. Podhledová místa jsou překryta souvislou vrstvou krusty a nánosů, místně až několik milimetrů silnou. Pod těmito krustami předpokládáme dochované původní zlacení. Jednotlivé typy povrchu jsme rozdělili, pojmenovali a zakreslili jejich výskyt do nákresků.
	Rozdělení typů povrchu měděného pláště a procentuelní podíl výskytu	a. nezlacený povrch mědi. 0% b. světle zelená, souvislá patina s ostrůvky černých krust 10% c. světle zelená patina v kombinaci se zlacením. 6% d. světle zelená patina v kombinaci se zlacením, pokrytá slabým potahem krust. 4% e. převažující tmavá krusta, latentní zlacení a patina 26% f. okrové nátěry na krustě 0% g. převažující zlacení, pokryté slabým potahem krust, lokální výskyt drobných defektů 40% h. převažující zlacení s ostrůvky zelené patiny 14%