Restaurátorská sezóna 1999

Šlo o zahajovací sezónu celého restaurování, během níž bylo nutné dořešit celou řadu záležitostí technického i úředního charakteru, které jsou zdánlivě podružné, ale pro celou akci mají zásadní význam.

V květnu 1999 bylo dokončeno lešení kolem celého Sloupu, bylo zabezpečeno připojení vody a elektřiny. Vzhledem k tomu, že lešení zde bude stát několik let a běžné lešení by mohlo svojí korozí poškozovat pískovec, z něhož je památka vytvořena, muselo být vybráno lešení speciální, nerezavějící.

Byly dopracovávány restaurátorské průzkumy, tentokrát se zaměřením na analýzu jednotlivých částí celé statue a s návrhem řešení celého komplexu problémů technických, technologických i uměnovědných a památkářských.

Bylo zahájeno natáčení dokumentárního filmu, které bude probíhat průběžně po celou d obu restaurování a které shrne celou tuto ojedinělou akci. (Natáčení provádí Krátký film Ostrava)

Vzhledem k nejrůznějším, na restaurátorech ne vždy závislým okolnostem, došlo na základě řady jednání s příslušnými památkovými orgány (v tomto případě především Státním památkovým ústavem Praha) teprve 10. listopadu 1999 ke konečnému rozhodnutí o povolení k zahájení samotných prací na nejrozsáhlejší části celého restaurování, tedy na kamenných částech Sloupu.

Vzápětí bylo zahájeno restaurování horní části památky, konkrétně vrcholového sloupu se zaměřením na řešení problematiky staticky nejvážnějšího problému celého restaurování, tedy vrcholové hlavice, základny pro sousoší Nejsvětější Trojice. Vzhledem k tomu, že to bylo vlastně na konci restaurátorské sezóny, neboť se blížila zima, během níž nelze z technologických důvodů práce v exteriéru provádět, restaurování se soustředilo především na takové práce, které bylo možno bez ohledu na riziko zámrazu provádět.

Vzhledem k několikanásobnému popraskání vrcholové hlavice, vytvořené z jednoho bloku pískovce o průměru přes 200 cm a výšce přes 160 cm a nesoucí vrcholové sousoší, bylo na její plochu osazeno měřící zařízení k dlouhodobému monitorování pohybů a chvění celého Sloupu. Předpokládáme, že měřící zařízení zůstane na Sloupu rok.

V prosinci 1999 bylo provedeno sejmutí sochy sv. Anny, jejíž stav byl havarijní (závažné praskliny plintu sochy hrozily jejím zřícením), ze třetího patra soch. Otázka snesení dalších soch 3. patra zůstávala v této etapě otevřená, neboť detailní ověření stavu jejich plintů - v průzkumu r. 1997 bylo konstatováno potrhání patrně od korodujících středových čepů - nebylo možné bez sejmutí kovových obručí, očištění spodních částí soch a detailní analýzy. Pracovníci státní památkové péče přitom požadovali co možná nejvyšší možnou míru zachování autenticity památky, tedy maximální omezení demontáží.

Vzhledem k havarijnímu stavu byla rovněž v prosinci demontována rovněž většina soch andílků - světlonošů ze spodní části Sloupu. Na místě zůstaly jen dvě sochy po stranách vchodu do kaple, které jsou kopiemi pocházejícími z roku 1947. (Tehdy byly originály, těžce poškozené při bombardování v květnu 1945, uloženy do lapidária olomouckého muzea.).

*